pondělí 25. ledna 2016

Taipei

Tááák rezerva mi zatím přináší krásný měsíc létání. Další destinací, která mi byla přidělena z nočního čekání na let byla Taipei. Jelikož jsem se dozvěděla v jednu ráno, že ve čtyři letím, tak jsem z toho byla taková rozhozená a zjišťovala co to je za destinaci a co je možné tam dělat až v letadle. Let byl úžasný, lepší pasažéry jsem dostat nemohla, co víc si přát.
Když jsme dorazili do Taipei a prošli všemi letištními procedůrami čekala nás ještě další hodinová cesta autobusem k hotelu, jelikož byla šílená zácpa. Nám se to hodilo, protže sme nikdo před letem pořádně nespal, takže nám vlastně chyběla celá jedna noc a tím, že v Taipei bylo pět odpoledne nikdo jsme nechtěl jít spát. Po příjezdu na hotel jsme si dali 45minut, a že dáme sraz dole na recpeci. Jelikož toto je jedna z nejlepších destinací co kolegové chtějí, sešlo se nás dole asi 10. Po dohadování kam jít jsme zvolili onen známý Night market, který byl 15minut metrem.
 Po příjezdu na Night Market jsme se vydali do uliček plných stánků obchůdků a mistních specialit. Bylo to super, sice nám celou dobu pršelo a byli jsme promoklí až na kost, ale i tak jsme si to užili. Většina si tam kupovala místní jídlo ze stánků, ale já se bála, tak jsem zastala roli ochutnávače(kdo mě zná ví, že to u mě není nic nového:D)






Po hodnice se většina holek rozhodla, že půjdou spát zpátky na hotel, já nebyla ani tak unavená tak jsem ukecala dva kluky a ještě jsme chvíli zůstali. Přišla mi škoda jít spát v osm. S tím jedním co také neměl ono takzvané street food, jsme si dali rychlou véču v místní japonské restauraci, mňamka! a pak jsme se vydali nakupovat oblečení a dárečky domů. Všude milióny obchůdků no to bylo něco pro nás :)  Po další hodině nakupování a bloudění jsme si sedli na místní čaj a pak se vydali spát domů.
 Další den bylo domluveno, že v devět sraz na snídni nebo v deset na recepci, tak na snídaní jsem se ukázala jediná, ale byla výborná, nevědí o co přišli.
Trochu jsem měla obavy, že půjdu na procházku sama, ale kluci, co se mnou zůstávali minulý večer ve městě nezklamali a ukázali se taky. Dneska jsme měli v plánu jít na takzvaný Temple. který byl dvě zastávky metrem, takže jsme nemusli ani nikam daleko cestovat. Bylo to tam krásné, něco takového jsem viděla poprvé a vyrazilo mi to dech. Všechno do maličkatých detailů propracované, nádhera. Když jsme vešli místní lidé tam chodili s vonnými svýčkami a u každé takové vytrínky se uklonili a pomodlili a nakonec vonnou svíčku zapíchli do takového zlatého stojanu uprostřed. Dále jsem si všimla, že u vchodu byl obrovský stůl, kam lidé nosili potraviny od ovoce po brambůrky. Strašně zajímavá zkušenost to pro mě byla.








sem lidé dávali vonné svíčky

takto vypadal vstupní vchod




Po návštěvě Temple jsme se vydali podívat po okolí, hned jako první jsme zabloudili do uličky, kde prodávali čerstvé maso.
Další zastávkou byl market Xienh, který byl v podstatě stejný jako ten z minulé noci a kde jsme zůstali další dvě tři hodinky, vyzkoušeli zmrzku, ze zeleného čaje, nakoupili místní dobrůtky a pak se vydali zpět na hotel odpočívat před 10ti hodinami letu.
Taipei celkově krásné místo, kdo by se chtěl vydat mohu jen doporučit, dosud pro mne jedna z nejlepších destinací.

neděle 17. ledna 2016

Hongkong

Přeskočím zase na chvíli zpátky do současnosti a napíšu článek o Hongkongu, ze kterého jsem se vrátila před pár hodinama.
  První bych chtěla zmínit, že tento měsíc je pro mne rezervní, což znamená, že každý z cabin crew ve společnosti, ve které pracuju je rozdělený do takzvaných sedmi skupin a každý má svůj sedmý měsíc takzvanou rezervu. Pro mne to znamená, že prakticky celý leden nevím kam poletím a vždy se to dozvím den předem. Je to občas takové nepříjmené protože člověk si nemůže pořádně nic naplánovat, ale na druhou stranu je to i takové malé velké dobrodružství. První můj rezervní let byla úžasná Praha, ale o té psát nebudu jelikož ji každý určitě znáte a ani nic moc zajímavého jsem tam nedělala.:)
A teď už k Honkongu. Do poslední chvíle jsem netušila kam poletím a když jsem viděla na svém rozvrhu HKG udělalo mi to hroznou radost. Můj prvni let do Asie! Woohooo! Nemohla jsem nadšením ani dospat a jelikož let odlétal ve tři ráno, což pro mne znamená být v jednu ráno na letišti, takže v 11 večer předchozí den se začít chystat, znamenala to pro mne noc bez spánku a osm hodin práce k tomu. Ale čert to vem pořád to byl HONGKONG. Let byl moc příjemný a po hodinové cestě z letiště jsme dorazili na hotel. Cestou jsem tak pospávala, ale nadšení mi nedalo a koukala jsem stále z okýnka, k mému neštěstí nám pršelo, ale tak co říkála jsem si že stejně si půjdu odpočinout a po městě se půjdu podívat až brzy ráno. Škoda toho času letu, jelikož jsme na hotel dorazili ve čtyři odpoledne a odjížděli druhý den ve dve odpoledne, tak se toho ani moc stihnout nedalo, ale řekla jsem si, že aspoň ráno vyrazím po okolí a nasát atmosféru města a třeba příště schytám lepší čas a zvládnu i Budhu a památky :)
Ráno jsem tedy vyrazila, jelikož všichni spali a nikdo nechtěl, nezbylo mi nic jiného než jít sama. Od hotelu bylo, takzvané centrum celkem kousek, takže jsem nemusela jít daleko, ale jelikož málo kdo mluvil anglicky a mapu se mi nepodařilo sehnat fotila jsem si záchytné body abych se po cestě zpět neztratila a dostala se do hotelu. Čínským nápisům bohužel stále ješte nerozumím :D. Město na mě působilo hrozně zvláštně ani nevím jak bych to popsala, prostě uplně jiný svět, jiný život, jiní lidé.  Na každém rohu bylo tisíce obchůdků s takovými papírky s různými čínskými nápisy, hodně se po ulicích prodávalo vepřové na všechny způsoby a pak takové jejich typické knedlíčky a nudle. Po dvouhodinové procházce městem jsem zabrousila do obchodu s kosmetikou, který se jmenoval SASA, každý mi to doporučoval, jak je to super a levné. Mně to teda tolik levné nepřišlo, jelikož Hongkong mi přišlo velice drahé město a to jsem si myslela, že nic dražího než Dubaj není :D Pak jsem si koupila sushi a šla si ještě chvíli odpočinout před letem:) 

neděle 13. prosince 2015

Září aneb vzhůru do oblak

První měsíc byl pro mne trošku náročnější, jelikož jsem dostala hodně letů takzvaných Turaroundů, což znamená, že v dané destinaci nevystupuji, pouze máme pauzu a vracíme se hned zpátky do Dubaje. Většinou to jsou lety, které mají méně než pět hodin. Ale všechno popořádku :)
První let jsem měla do Nigérie do Lagosu. Byl to takzvaný suppy let, což znamená, že bych se měla dívat a všechno si spíš tak vyzkoušet, podívat se kde co je a jak co funguje a nejlepší věc na tom byla, že na přistání a vzlet jsem měla tu možnost sedět v kokpitu s pilotama. Skvělý zážitek. O Nigérii toho moc nenapíši, jelikož to není moc bezpečná destinace, tak máme zakázáno jít mimo hotel. Večer, když jsme přistáli, tak jsme si dali véču a vínko s lidma co přišli dolu a šly spát. Druý den jsme odpočívali, já šla alespoň do fitka a pak vzhůru zpátky na let do Dubaje. Pro představu o Nigérii sem hodím pár fotek co jsem stihla pořídit z autobusu :)

Druhý suppy let na A380(to je to dvoupatrové)jsem měla do Londýna, což už byla o moc lepší destinace. Po přistání jsme s holkama hned vyrazili do centra, doteď si pamatuju ten skvělý pocit, když jsem ucítila ten čerstvý vzduch, po dvou měsících v 50ti stupňových vedrech v Dubaji. Po procházce centrem jsme si dali super véču v jedné místní hospůdce a vyrazili zpátky na hotel, jelikož jsme byly všechny uťapané, já padla do postele hned jak jsme přišly a spala do druhého dne jak mimino. :)
Následovalo pár Turaroundů, kde jsem si už všechno zkoušela a začínala si zvykat na prostředí letadla. S každým letem jsem nabírala více sebevědomí v tom co dělám. Nejskvělejší na září bylo to, že mi přijela Adélka<3, tak rovnou zaspamuju trošku fotkama z Dubaje :)























 Mezitím co to byla Adélka jsem si odskočila na trošku delší let do Sao Paula. Sao Paulo, let, který trvá necelých 15 hodin. Abych pravdu řekla maličko jsem se toho bála, jelikož to byl jeden z mých prvních letů a takto dlouhý, ale nakonec vše proběhlo skvěle a psažéři byli zlatí, let jsem si užila na plno :)
Poté co jsme dorazili do Sao Paula a prošli veškerou kontrolou a scannery(nesmí se dovážet ovoce například- pod obrovskou pokutou) jsme nastoupili do autobusu. Každý mi tvrdil, že v Sao Paulo není co dělat, že je to spíše buisness město, ale my se sešli skvělá parta, takže o zábavu bylo postaráno.
Je škoda, že je hotel tak daleko od centra a památky v Sao Paulu jsou od sebe hrozně daleko, takže jediné co, tak jsme šly na véču a druhý den jsem vyrazila s jedním klučinou z crew se alespoň projít po okolí, jelikož nikdo jiný nechtěl a všichni zůstávali na hotelu.














 Po Sao Paulu jsem si ještě užila pár dní z Adélkou a pak už jsem měla do konce měsíce samé Turnarounds. :)