Cesta do Berlína byla celkem příjemna, ale zapomněly jsme si koupit jídlo do autobusu, protože jsem si naivně myslela, že bude přestávka, tak jsme tam trošičku umíraly hlady haha :D. Ale vydržely jsme to. Po příjezdu na moc krásné autobusové nádraží(brrrr všude špína a odpadky, bály jsme se pomalu stát samy na autobusové zastávce :D ) jsme se nějak doplácaly do našich apartmánů, kde to vypadalo jak z hororu. Hotel se nacházel ve čtvrtém patře starého paneláku a celkově to tam bylo dost děsivý. Brrr. Pání na recepci nám ukázala z okna dveře od našeho apartmánu, který se nacházel hned vedle popelnic na dvorku. Apartmán vypadal jako byt pro deset lidí a všechno staré a do červena, trošku to vypadalo jak v bordelu. S Adélkou jsme se šly ještě jednou ujistit na recepci, že nám paní dala správný pokoj. Protože to rozhodně nevypadalo jako apartmán pro dvě osoby. Upřímně jsme trošku doufaly, že se paní spletla, protože jsme se tam pěkně bály. Bouhžel, nespletla. Rozhodly jsme se, že to pojmemepouze jenom jako apartmán na přespání a nebudeme tam trávit víc času než je nutné a tak jsme vyrazily na véču a vínko aby se nám povedlo usnout(spíš mně, Adélka ta lehne s spí). Zapluly jsme do první restaurace, která vypadala zvenku aspoň trošku normálně a né tak, že tam za víno necháme majlant. Byla to takova milá hospůdka, ale průmerný věk tak 50. Užili jsme si ale příjmneý večer a pomohlo nám to aspoň k tomu aby jsme usnuly.
6:00 Vstááááávááme. A je to tady, den D. V koupelně jsem ráno strávila snad dvě hodiny líčením a úpravou vlasů(jako na potvoru se mi nedaril udělat ten drdůlek). pak vstala Adélka hodila si sprchu a mohly jsme jít na snídani. Já se do sebe snažila nacpat alespoň nějaké jídlo, protože jsem věděla, že když to klapne tak to bude velice dlouhý den.
Po snídani jsme vyrazily do hotelu Crown Plaza, kde se konal pohovor. Adélka mi před hotelem popřála štestí a vyrazila do ulic Berlína(chudák celý den pršelo)
Bylo něco kolem půl deváté a hned co jsem vešla do hotelu už tam čekalo celkem dost lidí. Sedla jsem si k největší skupince co tam byla a povídali jsme si. Seznámila jsem se tam s holčinou Melisou, už na první pohled mi byla sympatická a sedly jsme si. Poté jsme šli do prvního patra a čekali co se bude dít. Po pár minutách přišla naše recruiterka a rozdala nám papíry, které jsme měli vyplnit. Sedla jsem si do druhé řady. Recruiterka se nám představila a vyzvala nás ať vyplníme papíry, které nám dala a po jejich vyplnění ať jí přineseme životopis. Zamávala jsem na Melisu ať si jde stoupnout ke mně, jelikož jsem někde četla, že podle toho jak stojíme ve frontě se životopisem, nám pak rozdá čísla a celý den pak budeme vedle sebe. Recruiterka nám pustila video o společnosti a začala třídit životopisy. Po ukončení videa se nás zeptala na pár otázek, seznámila nás s požadavky Cabin Crew a poprosila nás ať opustíme místnost a že za 10 minut vyvěsí výsledky. Modlila jsem se ať projdeme. Těch deset minut mi připadalo v tu chvíli jako hodina a konečně je to tu! Vyšla ven s papírem a pověsila výsledky na stěnu a požádala nás, že ti co jsou zvýraznění ať přijdou za 10 minut na další kolo pohovoru a se zbytkem, že se loučí.
Jupiiiiii!!!!! Číslo 6!!!! Je to tam!! Jsem v dalším kole! Byl to nepopsatelný pocit. Po deseti minutách jsme vešli zpět do místnosti, kde byly připravené židle do kroužku a recruiterka nás vyzvala ať se posadíme chronologicky podle čísel a rozdala nám každému číslo ať si ho nalepíme na viditelné místo. Od té doby jsem nebyla Kristýna, ale číslo 6!:) Pak nám pogratulovala, že jsme v dalším kole a řekla nám ať se rozdelíme do trojic podle toho jak sedíme a každé trojici dala nějaké povolání. My byli Hlasatelé televizních zpráv a pak tam byla povolání jako Fitnes trenér, zahradník, astrolog(celá skupinka si spletla astrologa a astronauta) floristka atd.. Naším úkolem bylo dohodnout se ve skupině jakou vlastnost by mělo naše povolání mít a pak se každý musel postavit říct dané povolání a vlastnost, kterou si myslí, že by povolání mělo mít. Poté nám rozdala ke každému povolání předmět- my měli zrdcadlo. Dál tam byla třeba floristka a deštník, pekař a zubní kartáček, fitness trnér a slamák. Měli jsme se ve skupině dohodnout k jaké věci se dá daný předmět při výkonu povolání použít. Pak vždycky vyzvala jednoho člověka ze skupiny, aby mluvil. Byla jsem to já. Vedle mě seděla melisa ty měli trenéra a slamák a ta musela taky mluvit. Po tom nás recruiterka vyzvala ať odejdeme a že vyvěsí za 20 minut výsledky s čísly co postupují. Když jsem vyšla z místnosti, říkala jsem si, že nemůžu postoupit dál, jelikož jsem na fb skupině četla, že ti co požádá aby mluvili za skupinu většinou vypadávají. Měla jsem takový strach!
Je to tam!! Zase postupujeme!! Mimochodem, zapomněla jsem zmínit, že Melisa je číslo sedm. A jede se dál! :) 12:10 jsme měli být zase zpátky a opět si sednout do kroužku jako předtím, rozdala nám papíry o tom jak má vypadat cabincrew a následoval reach test a otázky na jizvy mateřská znaménka a tetování. Bylo nutné dosáhnout 212 cm a nemít jizvy nebo tetování na rukou či nohou. Jedna holčina měla tetování na ruce a druhá nedosáhla o kousiček, jinak jsme všichni prošli dál.
Poté následovalo druhé kolo skupinivých aktivit. Byli jsme manažeři aquaparku a měli jsme vyřešit šest stiuací s náročnými zákzaníky. Byly tam situace typu, že paní ztratila lístek a dožaduje se vstupu, dále lidé, kteří si chtěli koupit lístek, ale měli cizí měnu, potapěči, kteří se dožadují vstupu s vlastním vybevením, ikdyž je to přísně zakázané atd. Na tuto skupinovou aktivitu jsme byli rodělení na půlky, já byla v té první a při odchodu nám řekla že za 20minut vyvěsí výsledky, že se máme jít najíst napít, jelikož bude následovat anglický test, který je na hodinu a půl. Nervy pracovaly mísilo se v mně mnoho pocitů, byla jsem už vyčerpaná a hladová, tak jsem si šla koupit dolu do bufetu aspoň něco sladkého, ať mi to ještě myslí, když bych se náhodou dostala dál. Těch 20minut bylo nekonečných! Nakonec vyšla recruiterka, vyvěsila papír s čísly a řekla nám, že čísla která jsou na papíře postupují k anglickému testu, ať se dostavíme za 5min dovnitř.
Anoo, ano, ano!!! Jdeme dál, neuveřitelný pocit! Tak a teď nadechnout a jde se na anglický test! Toho jsem se upřímně maličko bála, jelikož jsem neměla ponětí jak bude vypadat a angličtinu jsem neviděla přes dva roky. Ano koukám na filmy v aj a čtu knížky v aj ale stejně. No, ale každý říkal jak je aj test lehký, tak snad to nějak půjde. Když jsem to viděla, zděsila jsem se a chtělo se mi brečet :D Test byl celkem obtížný a po jeho dopsaní jsem si myslela, že ani náhodou nemohu projít dál. Nebyla jsem si tím ani trošku jistá. Když recruiterka přišla s výsledkama bála jsem se podívat.
CÓÓÓÓŽEÉÉÉ?????? ono to vyšlo?? Já se dostala k FINAL INTERVIEW. Nechápala jsem to, ale byla jsem tak neuvěřitelně štástná, dokonalý pocit. Poté nás opět recruiterka pozvala dovnitř a rozdala nám potřebné papíry a věci které si máme připravit na zitřejší FI a kde si mámé vyplnit psycho testík. Na FI nás šla druhý den jen půlka jelikož recruiterka musela někam odjíždět, tak vzala nás co jsme dojížděli z dálky(mimochodem je to měsíc od final interview a druhá půlka stále čeká na FI)
Já to zvládla! Hned jsem volala Adélce a ta mi popsala cestu, že sedí ve Starbucks ať za ní dorazím a že si projdeme berlín. Ve starbucksu jsme si daly kafíčko a vyrazily do ulic.
Začalo nám šíleně pršet, tak jsme se rozhodli koupit desperados na oslavičku a jely zpátky do strašidelné nory, kde jsem si vyplnila psychotest a připravila všechny věci na další den na FI. Adélka se mezi tím vyspala, takže byla plná energie, tak jsme vyrazily za Melisou a její kamarádkou na véču a vínko. Seděly jsme asi hoďku a v restauraci zavírali. Melisa s kamarádkou jely domů a my pokračovaly ještě na jedno vínko a pak taky jely spát abych byla vyspalá na druhý den.
Ráno následovaly opět hodinové přípravy a jelikož jsem měla pohovor až ve 13:45 a pokoj jsme měly vyklidit do 11ti, tak jsme zapluli do nedalekého Starbucks, kde si se mnou Adélka procházela otázky, abych byla připravená.
Kolem jedné hodiny jsme už čekali na lobby v hotelu jelikož jsme se před tím sešly ještě s Melisou, která měla FI přede mnou. Byla jsem nervózní, jako nikdy! Procházela jsem si otázky stále dokola a dokola a přemýšlela jsem na co se mě recruiterka asi zeptá. A je to tady! Zavolala si mě dovnitř, byla celkem příjemná a usmívala se. Oznámila mi, jak to bude probíhat a že mi položí pár otázek, týkajících se zákazníka a mé zkušenosti s ním a že pokaždé než začnu mluvit at uvedu ve kterém zaměstnání to bylo a kdy. Po té co se mě na vše zeptala si ode mne vybrala veškeré věci, které jsme měli přínést sebou a oznámila mi, že se mi do šesti týdnů ozvou, ať sleduji email. Potřásla mi rukou a rozloučila se. A teď hurá zpátky do Prahy! A teď Waiting game can beggins! Čekají mne nekonečné týdny čekání na výsledek!
