Už po pár dnech of Final Interview začala nervozita, přemýšlení jestli ano nebo ne a kladení si neustále stejných otázek: ,,Co když jsem tam řekla něco špatně? Budu se jim líbit? A co když se jim nebudou líbit moje fotky? Neměla jsem do toho životopisu ty práce víc rozepsat? Co když ten email z casual fotkama se jim nedoručil?" Myslím si, že kdo to zažil moc dobře ví o čem mluvím, chvíli totiž máte pocit, že určitě jste ten pravý kandidát a v zápětí přemýšlíte nad tím, proč zrovna já bych měla být vybraná, když v mé skupině určitě byli lepší kandidáti. No hrůza, nikomu bych to nepřála. Email jsem kontrolovala denně tak 100x každých pět minut(přeháním, ale bylo to fakt často), mobil jsem nedala zruky a o aktualizaci mé online přihlášky na stránkách emirátů ani nemluvím.
24.3, přesně devět dní od mého FI, jsem jako každý den už asi po 70té aktualizovala svuj online profil a co nevidim: INTERVIEW COMPLETED. Wooohooooo, takže aspoň nějaká změna, následovala zpráva lidem, kteři se mnou byli na FI, zda mají status stejný jako já. Milan(jeden klučina ze srbska), tomu se změnil status stejně jako mně a zbytek nic. Bála jsem se o Melisu, protože se říká, že status na IC, znamená, že Vás recruiterka doporučila po Final Interview a teď je váš osud v rukou někoho z HR v Dubai. Jasně, může to být fáma, protože nikdo neví jak celý proces probíhá a nikdo neví podle čeho se vybírají kandidáti, jediné, co je veřejně známá věc je, že chtějí člověka, který umí naslouchat ostatním, není sólista a umí pracovat v multikulturním teamu.
Status změněn na IC, první krok, ale o to větší nervozita protože jsem věděla, že mou žádost již projednávají na HR oddělení a že každou chvíli budu vědět rozsudek. Tolik jsem se bála, že mi přijde špatná zpráva. V tyto dny jsem byla nejvíce v kontaktu s Milanem, jelikož jsem věděla, že nejspíš budeme mít podobný průběh, plus s jednou milou holčinou ze slovenska Lucy, která chudinka jako jediná, ze skupiny nemá vyjádření. Byli jsme všichni v kontaktu denně a pořád dokola jak blázni řešili co se asi může dít na HR oddělení, snažili se najít systém v posílaní UM a OH a pořád doufali, že zítra už konečně třeba... Mimochodem všichni jsme se permanentně budili v půl šestý ráno, jelikož UM a OH většinou chodí mezi šestou a osmou hodinou ranní.
Nejhorší na tomhle všem je, že už tak po 14ti dnech, začnete magořit, nemyslíte na nic jiného a tím jak je to permanentní nervozita, tak už jste protivní i na okolí. Tímto bych se chtěla všem omluvit, za poslední tři týdny, musela jsem být vážně nesnesitelná. :D
Žádné komentáře:
Okomentovat